Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži

Problematika eutrofizace povrchových vod je na teoretické úrovni řešena v kapitole Eutrofizace vod. Praktická ukázka jak je možné postupovat, aby byla zlepšena jakost vody v nádrži, je součástí případové studie Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži.

Vodní nádrž byla vybudována na řece Svratce a uvedena do provozu v roce 1940 - pojmenována byla jako Kníničská. V roce 1959 byla přehrada přejmenována na Brněnskou. Správcem nádrže je Povodí Moravy, s.p. - závod Dyje, číslo hydrologického pořadí je 4-15-01-147, plocha povodí nad nádrží je 1 586,23 km². Hlavní funkce nádrže je výroba elektrické energie ve špičkové vodní elektrárně, snížení povodňových průtoků, rekreace a vodní sporty, plavba a rybářství. Celkový objem nádrže je 17,702 mil. m³.

Po roce 1945 začala být přehrada využívána hlavně jako oblast rekreace a sportu. V roce 1946 zde zahájila provoz lodní doprava a počet návštěvníků prudce vzrůstal. Padesátá léta se vyznačovala především zvýšeným zájmem o výstavbu rekreačních objektů. Vznikaly první chatařské kolonie, svá rekreační střediska a chaty zde začaly stavět podniky a továrny. Na pravém břehu to bylo nejvíce znát v lokalitách Rakovec, Kozí horka a dále v oblasti směrem k Rokli, na levém břehu pak v lokalitě Osada a v prostoru mezi Sokolským koupalištěm a přehradní hrází. Chatová výstavba se stále rozrůstala a bylo nutné zajistit zásobování obyvatelstva potravinami, zejména v letních měsících. Také se zdokonalovalo dopravní spojení s městem. V dalších letech stále pokračovala výstavba chat a rekreačních středisek. Každý rok v letní sezóně přijížděly na přehradu tisíce rekreantů ze všech koutů republiky.

Zvýšený zájem o tuto rekreační oblast však přinesl i první negativní dopady. Především se začala zhoršovat kvalita vody. Velký podíl na tom měly stovky nově postavených chat s nekvalitními žumpami, které často prosakovaly. Některé stavby pak byly vybaveny pouze přepadovými nádržemi (septiky). Po jejich naplnění se odpadová voda volně přelévala do okolní půdy. Některé rekreační objekty se využívaly i celoročně. Hlavního znečišťovatele však tvořily obce nad přehradou, vypouštějící odpadní vody přímo do řeky. Se stoupajícím znečištěním se začal zvyšovat obsah živin ve vodě a vyskytovat vodní květ (sinice). Z hlediska rekreačního využití přehrady se jednalo o vážný problém. Z tohoto důvodu bylo potřebné zpracovat projekt, který by se kompletně zabýval řešením této situace.

Projekt sloužící k vyřešení dlouhotrvající špatné kvality vody v údolních nádržích Brno a Vír vlivem přemnožených sinic - cyanobakterií má své počátky již v roce 2002, kdy byl v Praze pořádán Evropskou komisí seminář zaměřený na vztah mezi Rámcovou směrnicí o vodní politice EU a programy ISPA v tzv. Dunajském regionu. Na území ČR bylo určeno povodí Svratky jako pilotní povodí s cílem připravit projekty, které odzkouší na menším území zpracování plánů, jež v souladu s cíli Rámcové směrnice navrhnou potřebná investiční opatření, která by mohla být následně financována z evropských fondů.

Projekt s názvem "Čisté povodí Svratky" zahájil Jihomoravský kraj a statutární město Brno v roce 2003. Zastupitelstvo města Brna (ZMB) schválilo na svém zasedání 14. října 2003 zapojení statutárního města Brna do projektu Čisté povodí Svratky.

Způsob realizace opatření na Brněnské údolní nádrži je součástí následující videoukázky.

Zdroj informací:

www.pmo.cz

http://www.brnenskaprehrada.cz/p_hist.html