Ochrana vod

Termín ochrana vod, byl poprvé zaveden v zákoně o vodách č. 138/1973 Sb. Jedná se o opatření, která mají sloužit k k zajištění množství a jakosti vod v přírodním prostředí, k omezení a odstranění následků znečišťování a k zabránění vyčerpání vodních zdrojů. Hlavním cílem ochrany je v České republice, v souladu s požadavky Evropské unie, zlepšování stavu vodních zdrojů, vodních ekosystémů, podpora trvalého užívání vod a zmírňování nepříznivých účinků povodní a sucha. Tyto cíle jsou dodržovány v jednotlivých povodích a hydrogeologických rajónech díky integrované ochraně množství a jakosti povrchových a podzemních vod (Hlavínek, 2006).

Ochrana vod je soubor opatření, sloužící k uchování hospodářky vhodných podmínek pro zajištění dostatečného množství vod o vyhovující jakosti a o zlepšení vodohospodářských poměrů. Vlastníci pozemků obecně jsou povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a musí dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Tyto soubory opatření lze rozdělit z pohledu právního, ekonomického, technického i praktického do tří základních forem:

· ochrana vod obecná,

· ochrana vod zvláštní,

· ochrana vod speciální.

OBECNÁ OCHRANA vychází ze všech obecně platných a závazných ustanovení, která se musí za každých okolností dodržovat a za toto dodržování nenáleží žádné finanční kompenzace. Tato ustanovení jsou vymezena pomocí řady předpisů, především z podstatné části současného vodního zákona (např. ochrana jakosti podzemních a povrchových vod, oblast odpadních vod, vodohospodářské plánování, apod.), ale i dalšími právními předpisy z jiných oblastí a rezortů, jako např. stavební zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně životního prostředí, odpadové hospodářství, ochrana půdních fondů a další. Stejně jako ve většině obecných zákonných ustanovení, i v případě obecné ochrany vod platí, že je povinností každého ji dodržovat vždy, všude a za všech podmínek (bez ohledu na to, zda se jedná o vodní zdroje pro zásobování pitnou vodou a jejich ochranná pásma) a za toto nenáleží žádné finanční kompenzace. Protože vodní zdroje jsou součástí vodního prostředí (vod), tak u nich tato obecná ochrana jednoznačně platí také.

ZVLÁŠTNÍ OCHRANA vod slouží k ochraně konkrétně dané oblasti, má za úkol z nejrůznějších důvodů zajistit vyšší stupeň ochrany než obecná ochrana. Především se jedná o Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), Citlivé oblasti a Zranitelné oblasti.

CHOPAV (zdroj: www.heis.vuv.cz) jsou území, která vláda vyhlašuje nařízením na základě odborných doporučení a poznatků o dané oblasti, jako jsou např. hydrologické a vodohospodářské bilance, průtokové poměry, jakost podzemních vod, vydatnost pramenů a jiné. Obdobně jako u ochrany obecné vychází ze zákona a tedy její dodržování probíhá bez jakýchkoli náhrad. CHOPAV jsou upraveny v §28 zákona č. 254/2001 Sb., platném znění v rozsahu stanoveném nařízením vlády se v nich zakazuje zmenšovat rozlohu lesních pozemků, odvodňovat lesní a zemědělské pozemky, těžit rašelinu nebo nerosty povrchovým způsobem, popřípadě provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, dále se zakazuje těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny nebo ukládat radioaktivní odpady. Po předchozím souhlasu vlády může Ministerstvo životního prostředí povolit z těchto zákazů výjimku. V případě že zákazem vznikne vlastníku pozemku škoda, má nárok na její úhradu.

Citlivé oblasti jsou definovány v § 32 vodního zákona jako vodní útvary povrchových vod, v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Jsou stanoveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Podle výše zmíněného nařízení § 10 odst. 1. jsou všechny povrchové vody na území České republiky vymezeny jako citlivé oblasti, které podléhá přezkoumání v pravidelných intervalech nepřesahujících 4 roky. Pro citlivé oblasti a pro vypouštění odpadních vod do povrchových vod ovlivňujících jakost vody v citlivých oblastech stanoví vláda nařízením ukazatele přípustného znečištění odpadních vod a jejich hodnoty.

Zranitelné oblasti

Dusík je sice nezbytnou živinou napomáhající růstu rostlin a hospodářských plodin, ale jeho vysoké koncentrace však škodí člověku i přírodě. Proto v roce 1991 byla Evropskou unií přijata směrnice Rady č. 91/676/EHS s cílem chránit kvalitu vod v celé Evropě tím, že bude předcházet únikům dusičnanů ze zemědělských zdrojů do povrchových a podzemních vod, což je nutné nejen pro zajištění dostatku kvalitní pitné vody, ale i z důvodu omezení eutrofizace povrchových vod. Jedením z hlavních důvodů pro vznik této směrnice bylo vytvoření právního nástroje pro regulaci nadměrné aplikace dusičnanů jako organických a chemických hnojiv.

Podle směrnice musela ČR pro vstup do EU implementovat směrnici do národního právního řádu (§ 33 zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů). Na základě zmocnění ve vodním zákoně bylo vládou přijato nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání, skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech, ve znění pozdějších předpisů. Část požadavků nitrátové směrnice http://www.nitrat.cz/ je uplatněna také zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů. V současné době upravuje problematiku zranitelných oblastí NV 262/2012 Sb., stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Tento legislativní předpis je účinný od 1.8.2012 a ruší předchozí NV č. 103/2003 Sb.

Zranitelné oblasti představují takové oblasti v povodích, kde kontaminace podzemních a povrchových vod dusičnany již přesáhla nebo by mohla přesáhnout stanovenou mez koncentrace dusičnanů ve výši 50 mg/l.

Za zranitelné oblasti (zdroj www.heis.vuv.cz) jsou vyhlašovány jednotlivá katastrální území, která podléhají úpravám a přezkoumání každé čtyři roky od jejich vyhlášení.

Ve zranitelných oblastech jsou nařízeny povinné způsoby hospodaření, které jsou dány akčním programem. Akční program představuje povinné způsoby odpovídající přírodním podmínkám a způsob hospodaření v různých typech zranitelných oblastí, které musí obsahovat povinná opatření vedoucí ke snížení obsahu dusičnanů ve vodách. Mezi základní opatření akčního programu v ČR patří:

· období, ve kterých je zakázáno používání dusíkatých hnojivých látek,

· stanovení minimálních kapacit skladů pro statková hnojiva, které umožní skladovat statková hnojiva v období, kdy je zakázáno hnojit (v ČR vychází z obecně platných právních předpisů, od roku 2014 bude požadována kapacita skladů pro statková hnojiva na šestiměsíční produkci),

· omezení aplikace hnojiv a statkových hnojiv s ohledem na půdně-klimatické podmínky (půdní druh a typ, sklon pozemků, teploty, srážky),

· způsoby využívání a obhospodařování půdy (na svažitých, podmáčených, zaplavených, promrzlých půdách a v blízkosti vod),

· opatření uvedená v akčním programu musí zajistit, že v žádném podniku ve zranitelné oblasti nebude v průměru překročeno takové množství ročně aplikovaných statkových, organických a organominerálních hnojiv, které obsahuje více než 170 kg dusíku (N) na hektar za rok.

Nitrátová směrnice je úzce spojena s dalšími směrnicemi a nařízeními EU orientovaných na ochranu a nakládání s vodními zdroji, která v souladu s "acquis communitaire" spadá do kapitoly Životní prostředí. V rámci Kontroly podmíněnosti jsou definovány tři oblasti SMR (Životní prostředí, Veřejné zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin, Dobré životní podmínky zvířat) s 18 směrnicemi a nařízeními. Každá země si formu a metody kontroly stanovuje sama, a to tak, aby mohla zohledňovat svá národní specifika.

Od 1. ledna 2009 je v České republice dodržování vybraných povinných požadavků provázáno s vyplácením přímých plateb, některých podpor z osy II. Programu rozvoje venkova (PRV) a některých podpor v rámci společné organizace trhu s vínem (Kontroly podmíněnosti - Cross compliance) www.mze.cz/cross-compliance. Vyplácení podpor je tedy "podmíněno" plněním standardů, jako například udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu (GAEC - Good Agricultural and Environmental Conditions), dodržováním povinných požadavků v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, dodržování dobrých životních podmínek zvířat (povinné požadavky na hospodaření - SMR - Statutory Management Requirements) a minimálních požadavků v rámci agroenvironmentálních opatření (AEO).

Kontrola výše uvedených požadavků je průběžně prováděna celkem pěti státními kontrolními orgány: Státním zemědělským a intervenčním fondem (kontroluje Dobrý zemědělský a environmentální stav - GAEC), Českou inspekcí životního prostředí (kontroluje povinné požadavky na hospodaření-oblast Životní prostředí - SMR1, 5), ÚKZUS - Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (kontroluje povinné požadavky na hospodaření - oblast Životní prostředí - SMR 2, 3, 4 a minimální požadavky pro použití hnojiv - AEO 5a), Českou plemenářskou inspekcí (kontroluje povinné požadavky na hospodaření - oblast Veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin - SMR 6, 7, 8), Státní rostlinolékařská správa (kontroluje minimální požadavky pro použití přípravků na ochranu rostlin - AEO 8a, SMR 9), Státní veterinární správa (kontroluje např. Ohlašování nákaz - SMR 11 - 15).

V případě, že žadatel o dotace stanovené podmínky nedodrží, může mu být dotace snížena nebo, v nejkrajnějším případě, neposkytnuta vůbec. Zkrácení výše dotace nenahrazuje správní pokutu ani jakoukoli jinou sankci, která může být udělena kontrolní organizací nebo soudem za porušení národních právních předpisů.

Ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů - dodržování podmínek ve zranitelných oblastech řeší SMR 4, kontrolním orgánem je ÚKZUS.

SPECIÁLNÍ OCHRANA

Speciální ochrana tvoří nadstavbu nad ochranu obecnou a zvláštní, vycházející ze zákona. Jejím cílem je zajištění ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti u vod, které mají sloužit jako vodní zdroje. Tento odborný výraz je nejvíce používán v souvislosti se zásobováním vodou. V praxi jde tedy o pojem "speciální ochrana vodních zdrojů". V podstatě se jedná o prevenci k zajištění ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů. Z právního hlediska lze za tento typ ochrany v prvé řadě považovat ochranná pásma vodních zdrojů ve smyslu platných právních ustanovení.

Původní koncepci speciální ochrany vodních zdrojů upravoval zákon o vodách č. 138/1973 Sb. Účelem tohoto zákona bylo všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a význam, plánovitě řídit jejich odběry a jiné nakládání s nimi tak, aby se zabezpečila rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů. Dále byla snaha zajistit péči o jejich čistotu a nejhospodárnější využití, zaručit ochranu před povodněmi a dbát přitom ochrany přírody, rekreace, plavby a ostatních důležitých zájmů společnosti.(§ 1, Účel zákona).

Dle tohoto zákona byla ochranná pásma vodních zdrojů zřizována vodohospodářským orgánem ve spolupráci s orgány hygienické služby a v uvedené době se používal jednotný název a to pásma hygienické ochrany (PHO). Základním principem této původní speciální ochrany vod byla tzv. celoplošná, respektive pásmová ochrana, kdy příslušné hydrologické nebo hydrogeologické povodí vodního zdroje, bylo vždy celé součástí jednotlivých stupňů PHO.

U vodních zdrojů povrchových vod se v rámci povodí nad vodárenským odběrem PHO rozlišovala do tří stupňů: PHO 1. st. tvořilo bezprostřední okolí jímacího objektu, PHO 2. st. navazovalo na PHO 1. st. a bylo zpravidla ještě rozděleno na vnitřní a vnější část a PHO 3. st., které zahrnovalo většinou zbytek povodí příslušného vodního toku nad vodárenským objektem. U podzemních zdrojů se stanovovala PHO 1 st. a PHO 2. st. - rozdělené na vnitřní a vnější. Jednalo se tedy o tzv. plošnou, nebo také pásmovou ochranu, kdy příslušné hydrologické nebo hydrogeologické povodí vodního zdroje, (tedy území mezi vodním zdrojem a případnými zdroji ohrožení až po rozvodnici), bylo vždy celé součástí jednotlivých stupňů PHO. Pokud se vezme na vědomí skutečnost, že šlo o období, kdy obecná ochrana vod nebyla na dostatečné úrovni, je pochopitelné, že pomocí PHO bylo třeba chránit co možná největší území a stanovit značné množství konkrétních podmínek a opatření k zajištění ochrany vodních zdrojů.

Nové pojetí speciální ochrany vodních zdrojů spočívá ve stanovování ochrany tzv. zonální na rozdíl od původního řešení pásmového (plošného). Změnami v legislativě (nejen vodoprávní) po roce 1989 došlo k podstatnému zvýšení zajištění ochrany jednotlivých složek životního prostředí novými nebo novelizovanými právními předpisy - tedy v oblasti obecné ochrany vod, ovzduší, půdy, odpadového hospodářství, ochrany přírody a krajiny aj. Proto je možné navrhovat speciální ochranu pouze v těch oblastech, kde si to místní podmínky, společně s dosavadním vývojem množství a jakosti vody, vyžadují právě nad rámec obecné ochrany (resp. i zvláštní ochrany). Tento princip neznamená oslabení celkové ochrany vod, ale naopak její zkonkretizování a posílení, které spočívá vždy v posouzení konkrétních podmínek dané lokality.

Ve smyslu vodního zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění, je ochrana a zachování vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů veřejným zájmem. Vodní zákon rovněž zmocňuje vodoprávní úřad k tomu, že může v OP zakázat nebo omezit užívání pozemků a staveb, současně ale ukládá za povinnost v určených případech vypořádat náhrady. Tím je současná vodoprávní legislativa v souladu s ústavním zákonem - Listinou základních práv a svobod.

Ochranná pásma řeší § 30 vodního zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění a dále potom Vyhláška MŽP č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Ochrannými pásmy se rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (dále jen vodní zdroj) s průměrným odběrem za rok více než 10 000 m3. OP jsou u povrchových a podzemních zdrojů rozdělena na OP I. st. a OP II.st.

OP I. st. slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a stanovují se jako území souvislá, musí být vždy vyznačeno výstražnými tabulemi (autor Oppeltová), u podzemních zdrojů se většinou oplocuje (autor Oppeltová),(bez oplocení v lesním porostu), u povrchových zdrojů se oplocuje jen výjimečně. Jsou zde stanoveny nejpřísnější podmínky, většinou se jedná o zákazy činností. Území OP I. st. bývá součástí vodárenského majetku ve vlastnictví majitele vodovodu -- hlavně u podzemních zdrojů.

OP II. st. slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vody ve vodním zdroji. OP II. st. nemusí bezprostředně navazovat na OP I. st. a nemusí být ani souvislým územím. Je tedy možné stanovit v rámci hydrogeologického rajónu nebo hydrologického povodí více území - zón OP II. st., přičemž jednotlivá území OP II. st. mohou být stanovována postupně.OP II. st. se neoplocuje, musí být v terénu vyznačeno výstražnými tabulemi. Při návrhu rozsahu a režimu v OP je nutné posuzovat každou lokalitu vodního zdroje individuálně. Nestanoví se v případech, kdy území OP I. st. v daných podmínkách dostatečně zajišťuje ochranu vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

Vlastník nemovitosti má nárok na náhradu za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v OP. Dle zák. by mělo dojít k uzavření dohody mezi oprávněnou a povinnou stranou, nedojde-li k takové dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.

Oprávněná strana - vlastník pozemku nebo stavby, resp. osoba jím pověřená.

Povinná strana - vlastník povolení k odběru nebo správce vodárenské nádrže.

Prokazování a tedy původní návrh výše náhrad se předpokládá ze strany oprávněné osoby.

Každý návrh stanovení OP musí kromě dalšího obsahovat dvě základní informace:

1. návrh ochranných opatření v jednotlivých OP,

2. návrh rozsahu a vedení hranic OP.

- zákazy a omezení činností,

- podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje,

- omezení užívání pozemků a staveb v OP,

- technické úpravy v OP,

- návrh ověřování účinnosti OP - monitoring kvality vody,

- návrh na vyplácení náhrad.

V současné době existují v praxi současně PHO i OP, novelou zákona o vodách nedošlo ke zrušení PHO. V oblastech, kde neproběhla revize pásem podle nových předpisů, jsou stále v platnosti stávající PHO. Revidovaná nebo nově stanovená OP (u vodních zdrojů, kde neexistovala PHO) reprezentují již ochranu zonální.

Velkou novelou vodního zákona č. 150/2010 Sb. došlo ke změně způsobu stanovení OP. Dříve se stanovovala rozhodnutím, ale nabytím účinnosti této novely - od 1. 8. 2010 - se OP stanovují, mění nebo ruší opatřením obecné povahy. Jedná se o poměrně nový pojem pro obor vodního hospodářství a způsob provádění a ukončení řízení dle správního řádu, který nebyl dosud ve vodoprávních řízeních používán a nejsou zde s ním žádné zkušenosti. Zásadní změna spočívá v tom, rozhodnutí bylo závazné pouze pro účastníky předmětného řízení, a tedy OP, jejich rozsah a podmínky v nich, nebyla závazná obecně.

Ukázka revize PHO na OP realizovaná ve spolupráci s VODÁRENSKOU AKCIOVOU SPOLEČNOSTÍ, a.s.

je uvedena zde.