Problematika povodní

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), § 64 definuje povodeň jako přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod.

Při povodních (autor P. Šmerda) dosahují řeky nejvyšších vodních stavů a průtoků, které nastávají při přechodném přelití hladiny nad úroveň břehů. Následně pak dochází k rozlivu vody po údolní nivě a k zaplavování přilehlého území, kde dochází ke střetu tohoto živlu s lidským obydlím a vznikají škody nejrůznějšího charakteru. Vodní zákon dále uvádí, že povodeň začíná vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity a končí odvoláním třetího stupně povodňové aktivity, není-li v době odvolání třetího stupně povodňové aktivity vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity. Povodňové stupně (stav bdělosti, pohotovosti a ohrožení) vyjadřují míru povodňového nebezpečí na vodních tocích a každý stupeň představuje určitý vývoj povodňové situace a specifikuje rozsah prováděných opatření.

Průběh povodně charakterizuje:

• doba výskytu

• typ povodně

• tvar a objem povodňové vlny

• kulminační průtok

• hladina vody v toku či mimo něj (h [m])

• hodnota "N-letého" průtoku

• velikost zasaženého území

• počet ohrožených či postižených osob

• výše způsobených škod na soukromém i veřejném majetku.

Průtok udává množství vody, které za jednotku času proteče určitým průtočným profilem.

N-letý průtok je průtok, který je dosažen nebo překročen průměrně jednou za N let (Q1000, Q100, Q50, ...)

Kulminace znamená dosažení nejvyšší hodnoty, nebo vrcholu. V případě povodní jde o nejvyšší hladinu vody (hk [m]) nebo maximální průtok (Qk [m3.s-1]). Datum, čas a hodnota kulminační hladiny nebo průtoku se zapisuje do povodňové knihy a do zprávy po povodni a má význam při dalším zpracování a analýze povodňového stavu.

Povodně jsou přirozenou součástí přírodního prostředí a krajiny, na jejímž vzniku se významně podílejí přírodní jevy, zejména faktory meteorologické a hydrologické. Důležitou roli hrají tzv. předběžné faktory působící několik dnů až měsíců před vznikem povodně. Patří mezi ně zejména nasycenost půdního profilu povodí, výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota, promrznutí půdy aj. Pak existují ještě tzv. příčinné faktory, které působí několik hodin až dnů před vznikem povodně jako její spouštěcí mechanismus. Jedná se například o trvalé či přívalové dešťové srážky, kladné teploty vzduchu, rychlost větru ovlivňující tání sněhové pokrývky. Kromě zmíněných jevů jsou povodně podmíněny také fyzicko-geografickými a antropogenními faktory (Brázdil et al., 2005).

Povodně vznikají nejčastěji z přívalových dešťů, které neumíme v čase a v prostoru přesněji předpovídat a které způsobují lokální katastrofy s krátkým a strmým průběhem (mnohdy se jedná o desítky minut). Často se z přívalových dešťů u malých vodotečí stanou odtokové cesty, kdy vodní živel ničí vše, co mu stojí v cestě. Dochází přitom spíše k tzv. "blátivým" záplavám, k lokálním sesuvům (autor R. Fiala), vznikají štěrkové kužely, erozivní rýhy, jinde nánosy. Dále mohou povodně vzniknout z regionálních dešťů trvajících naproti tomu po dobu desítek hodin až několika dnů, což bývá příčinou rozsáhlých povodní, nebo povodně způsobené vlivem pohybu ledu za jarního tání a nápěchy jeho mas v některých lokalitách (www.pmo.cz).

Podle příčiny vzniku povodní se rozlišují povodně dešťové, sněhové, smíšené a ledové. Jejich vznik je zpravidla způsoben několika meteorologickými příčinami a podle Brázdila, Kirchnera et al. (2007) je lze charakterizovat následovně:

Dešťové povodně - jsou vyvolány kapalnými srážkami a podle způsobu vzniku, doby trvání a intenzity deště je lze dále dělit na povodně z trvalých srážek a povodně z přívalových srážek:

Dešťové povodně z trvalých srážek jsou vázány zpravidla na jednodenní až vícedenní trvalé srážky (někdy i přerušované časovými úseky bez deště), které jsou spojené s některými vybranými srážkově významnými synoptickými situacemi. Jsou vesměs vázány na výskyt tzv. "skrážkotvorné" cyklony. Významnou roli přitom hraje poloha, rychlost a směr postupu cyklony vzhledem k postiženému území a poloha s ní spojeného frontálního rozhraní, stejně jako orografické zesílení srážek.

Dešťové povodně z přívalových srážek (autor R. Fiala) souvisejí se srážkami s krátkou dobou trvání (zpravidla v řádu hodin), avšak velkou intenzitou (desítky milimetrů, výjimečně přes 100 mm za hodinu), doprovázenými zpravidla bouřkami. Tyto povodně se vyznačují náhlým nástupem (označují se též jako bleskové povodně), ostrou povodňovou vlnou s rychlými vzestupy hladin a krátkým trváním.

Sněhové povodně (autor P. Šmerda) - vznikají náhlým táním sněhové pokrývky při kladných teplotách v zimním a jarním období. Mohou být doprovázeny i ledovými jevy. Kulminační průtoky při sněhových povodních zpravidla nedosahují větších N-letostí.

Smíšené povodně - jsou zapříčiněny kombinací tání sněhu a dešťových srážek. Mohou být rovněž doprovázeny ledovými jevy. Jsou vázány na dosti rozdílné povětrnostní situace přinášející v zimě a na začátku jara oteplení s kladnými teplotami, doprovázené často i silnějším větrem. Tání sněhu je rovněž urychlováno vypadávajícími kapalnými srážkami, které zároveň samy přispívají ke zvětšení průtoků. Tyto povodně mohou mít větší územní rozsah než povodně z trvalých srážek.

Povodně ledové (zdroj ČTK) - vznikají zpravidla po období déletrvajících mrazů se zámrzem řek, kdy následné náhlé oteplení může způsobit odchod ledu. Pokud dojde k tvorbě ledových zácp a nápichů (zatarasení průtočného profilu nahromaděním ledu), může dočasné zmenšení průtočnosti koryta způsobit výrazné vzdutí vodní hladiny.

Výše uvedené druhy povodní lze zařadit mezi tzv. "přirozené povodně", jejichž vznik je ve většině případů zapříčiněn hydrologickými jevy na daném území. Vedle povodní přirozených se vyskytují i tzv. "zvláštní povodně". Do této kategorie se řadí povodně způsobené umělými vlivy, což jsou situace, jež mohou nastat na vodních dílech vzdouvajících vodu.

Legislativa a dokumenty v ochraně před povodněmi

Hlavním právním dokumentem v ČR upravujícím právní vztahy v oblasti využívání povrchových i podzemních vod a upravujícím bezpečnost vodních děl a ochranu před účinky povodní je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Poslední novela vodního zákona č. 150/2010 Sb. je v pořadí již šestnáctá a byla do ní transponována Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Tato směrnice ukládá členským státům provést 3 zásadní kroky, které povedou ke snížení povodňových rizik na území jednotlivých členských států. Jedná se o následující kroky: 1. provedení předběžného vyhodnocení povodňových rizik, 2. pořízení map povodňového nebezpečí a map povodňových rizik pro vymezená území, 3. vypracování a zveřejnění plánů pro zvládání povodňových rizik. Předběžné vyhodnocení povodňových rizik bylo již v České republice provedeno na základě Metodiky předběžného vyhodnocení povodňových rizik ve dvou etapách. Celkem bylo vymezeno 2 966 km úseků toků s významným povodňovým rizikem. Další dva kroky budou prováděny v průběhu příštích let -- pořízení map do roku 2013 a zveřejnění plánů do roku 2015. Plány pro zvládání povodňových rizik bude vydávat Ministerstvo životního prostředí jako opatření obecné povahy (www.vuv.cz).

Z evropské legislativy je dále významná tzv. Rámcová směrnice.

V ČR se v ochraně před povodněmi uplatňuje zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana před povodněmi vychází z dokumentu Strategie ochrany před povodněmi na území ČR, který byl schválen vládním usnesením č. 382 ze dne 19. dubna 2000. Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují povodňové orgány. Povodňovými orgány při povodni jsou povodňové komise (PK), které spolupracují se složkami Integrovaného záchranného systému a řídí se povodňovými plány (www.mzp.cz).

Základním dokumentem pro ústřední řízení povodňové ochrany je Povodňový plán České republiky. Obsahuje podrobné rozdělení úkolů a činností při provádění opatření k ochraně před povodněmi na úrovni ústředních orgánů státní správy a organizací s celorepublikovou nebo významnou regionální působností. Zpracovává ho Ministerstvo životního prostředí (MŽP) na základě ustanovení § 71 písm. d) zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. Povodňový plán ČR je podkladem pro rozhodování Ústřední povodňové komise (ÚPK) pro případ povodní ohrožujících větší územní celky, pokud nestačí síly a prostředky příslušných krajských povodňových komisí nebo je potřebná koordinace jejich činnosti. Podrobnější technické údaje pro činnost ÚPK, pokud nejsou zahrnuty v Povodňovém plánu ČR, jsou zahrnuty v krajských povodňových plánech, které jsou uloženy na příslušných krajských úřadech a na MŽP (www.mzp.cz).