Základy právní úpravy

PŘEHLED ZÁKLADNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V OBLASTI OCHRANY VOD A NAKLÁDÁNÍ S NIMI

Mezi nejvýznamnější právní předpisy EU v této oblasti patří:

· Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60 ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky - tzv. rámcová směrnice. Důvodem jejího vzniku je sjednocení různých způsobů stávající ochrany vod uvnitř Společenství a prosazování integrované péče o životní prostředí. Rámcová směrnice vodní politiky nahlíží na vodní hospodářství z celkového hlediska a jeho hlavním cílem je zabránit jakémukoli zhoršení stavu vodních útvarů a chránit a zlepšit stav vodních ekosystémů a přilehlých mokřadů. Zaměřuje se na podporu udržitelného užívání vod a bude přispívat ke zmírnění následků záplav a suchých období. Vztahuje se na veškeré vodstvo - vnitrozemské povrchové vody, podzemní vody, brakické a pobřežní vody.

· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik

· Směrnice Rady č. 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů - tzv. nitrátová směrnice

Mezi nejdůležitější právní předpisy ČR v této oblasti patří:

· Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Vodní zákon tvoří páteř vodoprávní legislativy týkající se ochrany a využívání vod, na kterou navazují prováděcí právní předpisy (vyhlášky a nařízení vlády) a právní předpisy související. Účelem vodního zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl. Vodní zákon rovněž přispívá k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Vodní zákon také upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo. V rámci vztahů upravených tímto zákonem se bere v úvahu zásada návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně nákladů na související ochranu životního prostředí a nákladů na využívané zdroje, v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí.

· Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů

Zákon o vodovodech a kanalizacích upravuje vztahy vznikajících při rozvoji a výstavbě vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě, přípojek na ně, jakož i působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů. Především pak vymezuje povinnosti vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, péči o majetek, jeho ochranu a s tím související otázky státní správy a sankcí za porušení zákonných ustanovení. Dle § 4 tohoto zákona zajišťuje zpracování a schválení plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraj. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou a vymezení jejích zdrojů a koncepci na odkanalizování a čištění odpadních vod. Tyto plány se schvalují na dobu maximálně 10 let. Podle § 12 téhož zákona ukládá povinnost navrhnout a provést kanalizaci tak, aby negativně neovlivnila životní prostředí. Musí být taktéž zajištěno, aby bylo omezováno znečišťování recipientů způsobené dešťovými přívaly. K tomuto zákonu byla vydána prováděcí vyhláška MZe č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

· Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Účelem tohoto zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v ČR soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry Podrobněji se právní úpravě v tomto zákoně ve vztahu k vodním prvkům v krajině věnuje kapitola "Vodní prvky v ochraně přírody a krajiny".

· Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů

Tímto nařízením vlády se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových a odpadních vod, náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a v citlivých oblastech. V souladu s § 6 vodoprávní úřad stanoví v povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových emisní limity kombinovaným přístupem maximálně do výše emisních standardů. Zároveň je vodoprávní úřad limitován tzv. normami environmentální kvality (NEK), které vyjadřují stav vody ve vodním toku.

· Nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení jakosti těchto vod, ve znění pozdějších předpisů

Předmětem této právní úpravy je stanovení povrchových vod, které jsou vhodné pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, a toto nařízení rozděluje tyto vody na lososové a kaprové. V příloze č. 1 je uveden seznam povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů. Příloha č. 2 pak obsahuje ukazatele a přípustné hodnoty jakosti povrchových vod vhodných pro život těchto organismů.

· Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, ve znění pozdějších předpisů

Tento legislativní předpis je účinný od 1.8.2012 a ruší předchozí NV č. 103/2003 Sb., které se zabývalo problematikou tzv. nitrátové směrnice a vymezení zranitelných oblastí. Úpravy akčního programu vycházely především z výsledků monitoringu druhého akčního programu v praxi a z požadavků Evropské komise.

· Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů

Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských společenství stanoví hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů jakosti pitné vody včetně pitné vody balené a teplé vody dodávané potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem. Vyhláška dále stanoví rozsah a četnost kontroly dodržení jakosti pitné vody a požadavky na metody kontroly jakosti pitné vody.

Státní správu ve vodním hospodářství podle vodního zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Poznámka: ČIŽP není vodoprávním úřadem.

Vodoprávními úřady jsou:

· obecní úřady,

· újezdní úřady na území vojenských újezdů,

· obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

· krajské úřady,

· ministerstva jako ústřední vodoprávní úřady.

Obecní úřady mají minimální pravomoc -- omezují nebo zakazují obecné nakládání s povrchovými vodami (viz § 6 odst. 4 vodního zákona)

Újezdní úřady na území vojenských újezdů vykonávají státní správu v rozsahu potřeb zajištění obrany státu a výcviku vojenských sil (viz § 105 až § 107 vodního zákona).

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají působnost, která podle vodního zákona přísluší vodoprávním úřadům, pokud ji vodní zákon nesvěřuje jiným orgánům.Obecní úřady obcí s rozšířenou působností také uplatňují stanoviska k územním plánům a regulačním plánům, s výjimkou územních plánů těchto obcí.

Krajské úřady působí především jako odvolací orgány pro vodoprávní úřady obecních úřadů obcí s rozšířenou působnosti a dále vykonávají státní správu na úseku vodního hospodářství v konkrétních případech, které jim určuje § 107 vodního zákona, včetně uplatňování stanovisek k zásadám územního rozvoje a k územním plánům obcí s rozšířenou působností

Ministerstvo zemědělství (MZe) vykonává působnost ústředního vodoprávního úřadu není-li vodním zákonem stanoveno jinak. Další ministerstva vykonávají působnost ústředního vodoprávního úřadu podle vodního zákona pouze ve věcech jim náležejících, a to:

· Ministerstvo životního prostředí (MŽP) - pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod - bližší vymezení viz § 108 odst. 3 vodního zákona,

Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí také uplatňují stanoviska k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje.

· Ministerstvo dopravy a spojů - ve věcech užívání povrchových vod k plavbě - viz § 108 odst. 4 vodního zákona,

· Ministerstvo obrany - ve věcech, v nichž je založena působnost újezdních úřadů.

Česká inspekce životního prostředí vykonává v souladu se zněním § 112 vodního zákona především dozorovou a kontrolní činnost, včetně ukládání opatření k nápravě.

Vodoprávní řízení je v podstatě správní řízení, které vedou speciální - vodoprávní úřady ve věcech upravených vodním zákonem. Pro jejich postupy platí správní řád mimo konkrétní případy, kdy vodní zákon stanoví speciální postup (tj. např. vymezení účastníků řízení, lhůty pro rozhodování apod.).

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníky vodoprávního řízení, rozhoduje vodoprávní úřad bezodkladně. V ostatních případech rozhodne nejdéle do 60 dnů od zahájení vodoprávního řízení. Ve zvlášť složitých případech pak nejdéle do 3 měsíců.

Pokud vodní zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav.