Vodní prvky v krajině a ochrana přírody

Vodní prvky v krajině jsou bezesporu jednou z nejkrásnějších ukázek neustále probíhajících přírodních procesů. Zvláště mohutná údolí velkých toků představují nejzřejmější doklad dlouhodobých vývojových procesů, které jsou svojí délkou nesrovnatelné s lidským životem. Na jiných místech krajiny naopak probíhají procesy spojené s vodou, jež jsou sledovatelné a měřitelné v mnohem menších časových intervalech jako např. vznik a zánik říčních ostrovů, jesepů a říčních ramen, existence tůní a periodických mokřadů atd. V naší krajině proto představuje fenomén vodního toku a s ním existenčně spojeného okolního prostředí nejvíce živou část krajiny, která se neustále vyvíjí (PŘÍKLAD - údolí Jihlavy pod Mohelnem). Právě živelnost a nepřestávající vývoj jsou pro většinu lidí nejtypičtěji spojeny s prostředím vodních toků. Na rozdíl od okolní krajiny je u nich totiž představa živého pulsujícího organismu velmi blízká, protože pohyb vodní masy ať téměř neznatelný nebo někdy naopak až děsivě rychlý vizuálně asociuje jeden ze základních projevů života. Vedle vodních toků a jejich niv je naše krajina velmi často protkána i dalšími vodními prvky, tj. rybníky, mokřady, tůňkami, strouhami, podmáčenými loukami, studánkami, prameništi atd. Velmi rychlý rozvoj mokřadních ekosystémů je přitom dobře vidět i na nově budovaných lokalitách (viz např. lokality Krumvíř, Slatina, Šimlochy).

Bohužel ale právě na vodních prvcích v krajině bývá markantněji než kdekoliv jinde vidět negativní důsledky lidských zásahů. Jedná se jak o vlivy nezamýšlené (např. eroze a důsledky s ní spojené apod.), tak i o činnosti dokládající mnohdy úmornou a opakující se snahu člověka upravit a změnit tuto krajinu k obrazu svému ve smyslu neblahého "poručíme větru dešti" (např. zorňování podmáčených luk, necitlivé a neúčelné opevňování břehů apod.).

K nejpodstatnějším dnešním příčinám a způsobům narušování ekologického kontinua v důsledku lidských aktivit patří znečištění vody, výstavba jezů a přehrad, podélné hráze umístněné podél vodního toku oddělující říční koryto od laterálních subsystémů říční krajiny, zkanalizování řek a potoků spojené s vydlážděním dna a břehů, odlesnění říční nivy, totální změna vegetačního pokryvu, likvidace břehových porostů, odvodnění nivy, "živelné" rozrůstání ploch lidských sídel na úkor říční krajiny, výstavba průmyslových a zemědělských objektů a výstavba komunikací. Při výše uvedených aktivitách dochází také často k likvidaci druhotných biotopů, které sice vznikly v důsledku předchozí činnosti člověka, ale postupně nahradily v menší či větší míře ekosystémy původní (Štěrba, 2001). Zatímco v minulosti byly lidské zásahy do krajiny limitovány převážně technickými možnostmi a přírodními překážkami, dnes je tomu jinak. Technologický vývoj posouvá hranice "nemožného" dál a tak se mnohdy jedinou překážkou realizace záměru s negativním vlivem na ekosystémy, funkčnost a charakter vodních prvků v krajině stávají nejrůznější legislativní nástroje. K dalším problémům spojeným s vodními prvky v krajině patří např. téměř všudypřítomné odpadky, přihnojování rybníků či nejrůznější problémy spojené s lidskou "invencí" jako např. vyložení dna potoku PVC či natažené špagáty přes vodní tok proti kormoránům.

Nejvýznamnějším legislativním nástrojem na ochranu vodních prvků v krajině je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody). V jeho § 1 se uvádí, že jeho účelem je mimo jiné: "přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji ...". Ochrana přírody a krajiny podle výše uvedeného zákona je ve vztahu k vodním prvkům v krajině zajišťována zejména:

► ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů;

► obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny;

► ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny;

► vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně;

► spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny;

► ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace.

Ochrana převážné části vodních prvků v krajině je v zákoně o ochraně přírody zabezpečena především díky právnímu zakotvení a ochraně institutu významného krajinného prvku a územního systému ekologické stability. Významné uplatnění v ochraně vodních prvků v krajině, ale mohou mít také další instituty obecné územní ochrany, tj. zejména krajinný ráz, přírodní park a přechodně chráněná plocha. Ze zvláště chráněných částí přírody je ochrana vodních prvků v krajině za předpokladu, že vymezená území naplňují stanovená kritéria, možná také formou některé z kategorií zvláště chráněných území. Kromě zřízení zvláště chráněného území se vztahuje vyšší ochrana také na ty části krajiny, které jsou biotopy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Zvláštní režim a zvýšenou ochranu mají také vodní prvky v krajině, které jsou součástí soustavy Natura 2000, tj. ptačích oblastí a evropsky významných lokalit.

Neopominutelný význam má pro ochranu přírody a krajiny také možnost orgánů ochrany přírody zakázat či omezit již povolenou činnost podle § 66 zákona o ochraně přírody. Orgán ochrany přírody je podle tohoto ustanovení oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. Tuto možnost má orgán ochrany přírody jak v případech, kdy se s plánovanou činností ještě vůbec nezačalo, tak i v případech, kdy k uvedené činnosti již dochází, ale zatím je bez patrných negativních vlivů. Z výše uvedeného tedy plyne, že ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody lze užít vždy, pokud existuje reálně možnost, že uskutečnění určité činnosti (popř. pokračování v ní) by mohlo znamenat "změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody". Zákaz či podmínky pro výkon činnosti orgán ochrany přírody stanovuje rozhodnutím ve správním řízení. Výhodou tohoto řízení je, že odkladný účinek takového rozhodnutí o omezení nebo zastavení činnosti je vyloučen přímo ze zákona (viz § 90 odst. 1 zákona o ochraně přírody). Velmi důležitou skutečností do nedávna bylo, že možnost omezení či zákazu se do konce roku 2012 vztahovala i na případy již povolené činnosti, a to včetně činnosti povolené orgány ochrany přírody (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Od roku 2013 však již platí, že omezení či zákaz činnosti nelze uplatnit v případě již vydaného platného pravomocného rozhodnutí. Mezi orgány ochrany přírody disponující pravomocí k užití § 66 patří obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí a Česká inspekce životního prostředí.

Výše uvedené možnosti dané zákonem o ochraně přírody představují vhodné nástroje k zachování stávajících vodních prvků v krajině. Jejich důsledné uplatňování může zastavit trvající trend nadměrného využívání vodních prvků v krajině pro nejrůznější lidské aktivity a představuje primární předpoklad pro budoucí obnovu původního přírodě blízkého stavu zejména zvýšením plochy vodních a mokřadních ekosystémů, zlepšením jejich kvality, obnovou jejich funkce v podobě biotopu řady cenných druhů apod. Je ovšem zřejmé, že samotná administrativně-správní opatření typu zákazů, povinností získat předběžný souhlas, závazných stanovisek či povolení stanovená nejen zákonem o ohraně přírody nemohou samy o sobě stávající situaci zlepšit. To ale ani není jejich účel. Ten spočívá v zajištění dostatečné ochrany dochovaného stavu, zejména před činnostmi, které by ho mohly negativně ovlivnit.

Reálné pozitivní změny sebou nese v některých případech teprve čas (např. vytváření sekundárních stanovišť, postupný samovolný návrat do původního přírodního stavu v důsledku absence rušivých zásahů apod.), anebo jsou spojeny s řízeným lidským zásahem, ať již jednorázovým či dlouhodobým. Takové lidské zásahy jsou ale samozřejmě vždy vázány na výši dostupných finančních prostředků, které bývají, až na světlé výjimky, napojeny na veřejné rozpočty.

Velmi pozitivní skutečností je v současnosti možnost využití celé řady dostupných finančních nástrojů k obnově, udržování či zlepšení stávajícího stavu vodních prvků v krajině. Přehled využitelných finančních nástrojů je dostupný na stránkách AOPK ČR (http://www.dotace.nature.cz/), kde je rovněž uvedena i jejich stručná charakteristika. K těm nejznámějším a nejvíce využívaným patří především:

► Operační program Životní prostředí (OPŽP)

► Program péče o krajinu (PPK)

► Program obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK)

Na výše uvedených stránkách je rovněž k dispozici ke stažení brožura Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu (viz http://www.dotace.nature.cz/res/data/003/000529.pdf), která obsahuje i přehled "Opatření k péči o vodní ekosystémy" s uvedením konkrétních finančních podpor využitelných pro tato opatření, tj. např. revitalizace vodních toků, odbahňování rybníků, rybí přechody, břehové porosty atd.

Další výrazné zlepšení by mohlo přinést především vhodné nastavení dotačních titulů směřujících k současným uživatelům volné krajiny, které by ekonomicky motivovalo vlastníky, nájemce a správce pozemků k takovému využití pozemků, které by svojí "přidanou hodnotou", tj. zvýšením biodiverzity, retenčních schopností, harmonických vztahů v krajině, snížením eroze atd., následně vracelo vynaložené prostředky i jiným způsobem než jen výší produkce.

Cílem realizace obnovných a podpůrných opatření by přitom měla být snaha o vzájemnou harmonickou koexistenci existujících zájmů v krajině ovlivňujících existenci vodních prvků. Ve vztahu k vodním prvkům v krajině je na místě se vyvarovat někdy přílišné a mnohdy i zbytečně umělé regulace tam, kde to jde snadno jinak a lépe. Zbytečně násilná řešení se totiž můžou při případném pozdějším "návratu přírody" do původního stavu nevyplatit a nejde jen o ty nejmarkantnější případy ničivých povodní valících se regulovanými koryty řek a nadměrně zorněnou krajinou. Základním předpokladem pro zachování a případné zlepšení vodních prvků v krajině je proto především uvědomělý a zodpovědný přístup založený na promyšleném jednání beroucím na zřetel všechny možné budoucí vlivy záměru a jeho celkový dopad na stávající krajinu.

Další informace - viz:

Ekologicky orientovaná správa vodních toků

Just, T.: Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Vydala AOPK ČR jako CD - přílohu časopisu Ochrana přírody, čísla 6/2010.

Just, T.: Revitalizace, renaturace a ekologicky zaměřená správa vodních toků, Ochrana přírody, číslo 4/2009.

Just, T.: Říční plavba versus příroda a krajina, Ochrana přírody, číslo 2/2008.

Mrtvé dřevo přináší život do řek a potoků

Vojtěchovská, E., Knižátková, E., Kašpar, L., Lacina, D.: Lednické rybníky v roce 2011. Jak zajistit dobrý stav předmětu ochrany?, Ochrana přírody, číslo 1/2012.